Recenze: Everless: Panství krve a kovu – skvělý nápad v pokulhávajícím provedení

0
127

Kniha měsíce, perfektní příběh plný neotřelých nápadů a nejočekávanější novinka mezi příznivci young adult fantasy. Tak přesně se na internetu píše o románu s názvem Everless: Panství krve a kovu, který má na svědomí mladá americká spisovatelka Sara Hollandová. Stojí ale opravdu za to, nebo je rozruch kolem jeho vydání zbytečně přehnaný?

O čem kniha vypráví?

První díl zamýšlené duologie zavede čtenáře do království jménem Sempera, kde se už odedávna za vše platí časem. Hodiny, měsíce, dny i roky jsou proto neúprosně extrahovány z lidské krve pomocí magie a následně přetavovány v kovové mince, které obyvatelům umožňují zaplatit za jídlo, oblečení i střechu nad hlavou. A funguje to i obráceně – mince si lidé mohou zase roztavit a čas vstřebat zpět do své krve. Čím bohatší tedy jsou, tím déle mohou žít.

Hlavní hrdinkou celého příběhu je sedmnáctiletá Jules Emberová, která žije v chudobě nedaleko panství Everless. To vlastní bohatí a krutí příslušníci rodu Gerlingů, kvůli nimž musela Jules se svým otcem před deseti lety prchnout a vzdát se tak života v blahobytu. Teď se tam však musí opět vrátit, aby získala nějaký čas navíc pro umírajícího otce, a ačkoliv na sebe nechce přitahovat přílišnou pozornost, zaplétá se do stále větších potíží a zjišťuje hrozivá tajemství. Navíc se brzo ukáže, že její rozhodnutí mají moc změnit osud samotného času.

Čtivé ale nedotažené

Ačkoliv někteří čtenáři tvrdí, že kniha více či méně vykrádá děj filmu Vyměřený čas z roku 2011, příběhu se rozhodně nedá upřít jedinečný námět. Země, kde je čas spoutaný s lidskou krví, kde můžete krvácet svá léta a přetavit je v mince a kde se dá zmrazit čas a uvěznit ho v krvi na celou věčnost, přináší spoustu nečekaných zápletek a zajímavých možností.

Kromě samotného nápadu je třeba vyzdvihnout čtivost a rychlý spád, díky kterému kniha dokáže čtenáře okamžitě pohltit. Zároveň se na scéně objevuje také spousta pozoruhodných motivů, jako je pověst o Alchymistovi a Čarodějce, královnino hledání správného dědice, nešťastné příběhy semperských obyvatel nebo třeba tajemství časové smyčky v Briarsmooru, které nutí literární publikum k zamyšlení.

Problém je ale v tom, že autorka nedokáže se svým neotřelým nápadem dostatečně dobře pracovat, děj je místy zmatený a překombinovaný, tajemství ztrácejí na zajímavosti a většina postav nedostane v knize dostatečný prostor, takže si k nim čtenář není schopný vytvořit opravdový vztah. Počáteční záhada se navíc postupně rozšiřuje a nabaluje na sebe stále více otázek, spíše než aby autorka čtenářům nějaké pořádně zodpověděla.

Navíc zde nechybí ani spousta typických YA klišé. Nikoho tak určitě nepřekvapí, že hlavní hrdinka Jules je naivní, konstantně se vrhá na špatná místa a dělá hloupá rozhodnutí a i přesto ji pokaždé překvapí, že všechno pro ni nakonec neustále dopadá špatně. Ačkoliv jí tedy její milovaný otec celý život tolikrát zdůrazňoval, že Gerlingové a královna jsou špatní a měla by se od nich držet dál, Jules se okamžitě po jeho smrti ubírá právě na místa, která by ji měla nejvíce děsit, a její spalující nenávist najednou tak nějak vyšumí.

Jak to už tak ale bývá, samozřejmě to často vypadá, že pro hlavní hrdinku pravidla neplatí tak, jako pro všechny ostatní. Jules je drzá, dovoluje si na své nepřátele to, za co by ostatní byli tvrdě potrestáni, tajně opouští hrad, aniž by se jí něco stalo, a když si umane dostat se za každou cenu ke královně (ačkoliv mnohé dívky v tom zklamaly), okamžitě se jí to podaří.

Díky své naivitě, slepé důvěřivosti a v některých chvílích také bezohlednosti se Jules pravděpodobně nestane tou nejoblíbenější a nejoslavovanější hlavní hrdinkou fantasy knih všech dob. Na druhou stranu však někomu může imponovat to, že se nezastaví před ničím, neustále pokračuje v cestě za svým cílem a zároveň ji autorka nevykresluje tak, že by byla lepší, krásnější, chytřejší nebo šikovnější než ostatní dívky kolem ní, což se v young adult knihách často stává.

Podivná romance

Jelikož se jedná o naprosto typickou fantasy pro mladé publikum, nemůže zde samozřejmě chybět ani klasický milostný trojúhelník (nebo možná čtyřúhelník?). Na první pohled zřejmá romance sice nemusí být až tak prvoplánová, jak by si čtenáři mohli myslet, o žádný skvělý zamilovaný příběh se ale rozhodně nejedná.

Naivita hlavní hrdinky vyplouvá na povrch hlavně v momentech, kdy donekonečna opakuje, jak si je jistá svou láskou k Roanovi, se kterým si v sedmi letech hrála na Everless. Je pravda, že na ní byl hodný a určitě si spolu užili spoustu zábavy. Na druhou stranu tohoto muže neviděla deset let, momentálně je zasnoubený s dívkou, se kterou se Jules přátelí, většinou nedělá nic moc proti nepravostem, které se kolem něj dějí, a navíc ho hlavní hrdinka přistihla, jak s rozepnutými knoflíčky odchází od jiné služebné.

Roan se navíc zdá být naprosto plochou postavou, do které je Jules z těžko pochopitelných důvodů i po deseti letech hrozně zamilovaná. Jak se však nakonec ukáže, když Roana obětují, Jules to srdce nezlomí, takže to zjevně nebyla tak velká láska, jak si od začátku myslela. A co je ještě podivnější, o pět minut později se její zájem přesouvá k jeho bratrovi, kterého ještě před několika stranami nenáviděla spalující nenávistí a považovala ho za svého úhlavního nepřítele.

Jak tedy Everless: Panství krve a kovu celkově zhodnotit? Příběh má rozhodně svoje mouchy a celkový dojem kazí spousta zmatených momentů, nedostatečně rozvedených pasáží a dokola omílaných klišé. Na druhou stranu nabízí také jedinečný námět i zajímavé nápady a navíc je velmi čtivý. A pokud se člověk nenechá odradit tím, že ne všechno je tak dokonalé, jak by si představoval, určitě v budoucnu sáhne i po druhém dílu, aby zjistil, jak to nakonec s Jules vlastně všechno dopadne.

PŘIDEJTE KOMENTÁŘ

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno